sobota 4. dubna 2015

Vzpomínka a Pho Bo jako lék na bolavou duši


Už je to týden od toho dne, kdy mi umřelo moje půlroční kotě, a já se konečně vzpamatovávám. Utekla jsem před tím ven z města, aby se mi konečně ulevilo. Musela jsem z Prahy pryč, viděla jsem ho na jeho oblíbených místech, jak spí, jak se protahuje, jak si hraje. Budila jsem se ráno, protože jsem slyšela jeho mňoukání. A uvědomit si po probuzení, že už tady není, bylo skoro to nejhorší.
Tak jsem se v devatenácti letech vůbec poprvé setkala se smrtí. Asi jsem měla do tý doby štěstí, že mě nic podobnýho nepotkalo dřív. Se smrtí něčeho, co jsem si od začátku vychovala a milovala. Vlastně vychovali. Bylo to naše první společné něco, o co jsme se starali a měli z toho radost. A to že žil jenom takhle krátce, je pro oba šílená rána. Jakoby jsme v něčem selhali. I když jsme dělali co jsme mohli, vozili ho o půlnoci z veteriny na veterinu, i do tý nejlepší zvířecí nemocnice v Praze, jenom aby ho zachránili, nepodařilo se to. Nakonec nám ho předali ve čtyři ráno v igelitce.


Nemohla jsem ho v ní jen tak nechat, musela jsem ho z ní dostat pryč, a taky trochu ze sobeckosti jsem si ho chtěla ještě naposledy pochovat. Ten obraz budu z hlavy vymazávat ještě dlouho. Nikdy se nedívejte na mrtvé něco, co máte rádi. On totiž vůbec nevypadal, jako že spí. 





Ke kočkám jsem měla vždycky zvláštní vztah. Podle toho, co píšu, by to snad některým mohlo připadat jako že mluvím o člověku, a mohli by mě za to odsuzovat. Já ale nevidím důvod proč. Člověk mi nepřijde v ničem lepší než zvířata. Mnohdy jsou zvířata daleko čistější a hodnější než lidé. A že jsou hloupější? Podívejte se kolem sebe. Hloupých lidí je kolem nás tolik, že kdybychom je chtěli spočítat, nepodařilo by se to.

Jelikož žil tak krátce, nedokážu si vybavit žádnou konkrétní vzpomínku s jídlem, která by se k němu vztahovala. Možná snad jenom že jsem mu ukrajovala kousky svíčkový nebo jinýho dobrýho masa potají, aby to Martin neviděl, protože se zlobil, když jsem mu dávala od vaření. Možná proto jsem nakonec vybrala z receptů Pho, protože tam je toho masa požehnaně, a on nakonec vždycky snědl aspoň čtvrtinu naší porce.


Vím, že Pho není v dnešní době nějak originální polévka a každý už jí aspoň jednou doma zkoušel, ale rozhodla jsem se s vámi podělit o můj recept. Doporučuji v průběhu vaření moc vývar neochutnávat, není to nic moc dobrýho. Až potom na talíři, se všema bylinkama, omáčkama a chutěma to dává tu správnou kombinaci. Takže se nelekněte, až váš hotový vývar nebude chutnat jako Pho na kterou jste zvyklí, ve finále je to úplně jiný kafe. Nejsem fanouškem vietnamské máty Perilly, kterou tam spoustu lidí dává, takže já jí vynechávám. Místo toho si tam radši nakrájím trochu mexického koriandru, který miluju. Vy si ale samozřejmě dejte bylinky, jaké máte rádi!

Až budete tuhle Pho dělat, vzpomeňte si taky na svého čtyřnohého kamaráda a dejte mu za mě nějaký dobrý kousek. A zahrnujte ho láskou jak jen to jde, zaslouží si to. Nikdy totiž nemůžete vědět, jestli se to nějak nezvrtne.



Pho Bo

na 8 porcí
příprava cca 1 hodina
vaření cca 5 hodin

vývar:
2 veliké cibule
12cm čerstvého zázvoru
700g morkové kosti
500g hovězí oháňky
1,3kg hovězích žeber
1 kus celé skořice
3 hvězdičky badyánu
3 tobolky kardamomu
10 semínek koriandru
5ks hřebíčku
5 lžic rybí omáčky
1 lžíce třtinového cukru
sůl

k podávání:
250g chuck tender steaku/falešné svíčkové nebo jiného dobrého hovězího
8 bločků širokých rýžových nudlí Pho
1 svazek koriandru, nasekaný
pár listů mexického koriandru, nasekaných
3-4 jarní cibulky, nakrájené na drobno
1 menší červená cibule, nakrájená na tenoučké plátky
bambusové klíčky
1 limetka
1 chilli paprička, zbavená semínek a nakrájená na plátky
rybí omáčka na dochucení
(omáčka Hoisin na dochucení)


Cibuli a zázvor podélně rozpůlíme. Slupku neoloupáváme. Rozehřejeme si velký hrnec na polévku. Vhodíme do něj cibuli a zázvor, a nasucho opékáme na vysokém plameni, dokud nezačne zelenina černat. Odstavíme, vyndáme zeleninu a hrnec umyjeme. 
Vhodíme do něj morkové kosti, hovězí oháňku, žebra a naplníme studenou vodou. Přivedeme k varu. Jakmile se začne voda vařit, vypneme a nečistou vodu vylijeme. Kusy masa teď po jednom vezmeme a pod tekoucí vodou pořádně umyjeme od všech nečistot. Když jsou čisté, opakujeme tento postup s varem ještě jednou, zase vodu vylijeme a zase maso opláchneme. Tento postup nám zajistí čistý vývar bez krve a bez nečistot. 
Po třetí naplníme hrnec studenou vodou, vložíme omyté maso, tentokrát přidáme i opečenou cibuli a zázvor, a vrátíme na plamen. Vhodíme skořici, badyán, kardamom, koriandr a hřebíček. Přidáme rybí omáčku a třtinový cukr. Osolíme zatím jenom zlehka.
Přivedeme polévku k varu. Přiklopíme poklicí, přesuneme na nejnižší plamen co máme, a necháme takhle pobublávat asi 5 hodin. Občas přijdeme zkontrolovat, a doléváme vodou tak, aby byl hrnec pořád plný.
Po pěti hodinách by měl být vývar připravený. Vyjmeme všechny kusy masa, zeleniny a koření, a procedíme přes plátýnko. Vývaru by měly být 4 litry. Pokud je ho méně, dolijeme vodou, pokud víc, vyvařujeme do té doby, než ho ty čtyři litry budou. Dochutíme rybí omáčkou a dosolíme podle chuti.

Půl hodiny před servírováním si namočíme rýžové nudle do studené vody. Syrový chuck tender nebo jiné hovězí nakrájíme na tenoučké průsvitné plátky. Nasekáme bylinky, všechno si připravíme.
Do misek rozdělíme zceděné nudle a na ně poklademe rovnoměrně plátky syrového masa. Vývar přivedeme k prudkému varu. Vařícím vývarem přelijeme nudle a maso. Na vrch naskládáme bylinky, cibulky, červenou cibuli a bambusové klíčky. Před strávníky pak postavíme měsíčky limetky, nakrájenou chilli papričku, rybí omáčku a Hoisin omáčku (nemusí být), ať si každý dochutí podle svého.

6 komentářů:

  1. Bože je mi to tak líto :( nám zemřela kočka víkend před Vánoci po rutinní operaci v devíti letech. Půl dne jsme spolu s ní bojovali, ale taky to nezvládla, zemřela mi v rukou. Přesně vím, jak se cítíš, pořád jsem jí doma viděla, bylo to tak hrozné, že jsem brečela snad pořád, Vánoce byly peklo. Pomohlo až když jsme si pořídili nové kotě, i když si pořád říkám, že je to sobecké. Nikdy na ní nezapomenu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je mi moc líto :( Dá to zabrat, pořád nedokážu pochopit, že už prostě neexistuje...

      Vymazat
  2. Je mi to moc líto s Tvým koťátkem. :-( Sama mám doma 4,5 letou kočku, kterou zbožňuji a nedokážu se představit, co by, kdyby. Vyléčí to jen čas a tu obrovskou díru po kočičce pravděpodobně zalepí jen další kotě. Je to možná trochu sobecké, ale zase pomůžeš dalšímu zvířeti, aby mělo krásný život. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejdřív jsem si říkala, že už nikdy žádnou kočku nechci, ale teď už nad tím zase uvažuju. Problém je, že k tý otravě pak zjistili, že měl stejně nevyléčitelnou nemoc, na kterou ve finále umřel... A ta nemoc byla infekční, takže teď tak půl roku nesmí jiná kočka do domu :(

      Vymazat
  3. Baru, je mi to moc líto :( Četla jsem o tom na tvém instagramu a nechápu to, jak to někdo může udělat. Taky mám doma v bytě kočku a o prázdninách se nejvíc bojím toho, že mu u rodičů na venkově někdo něco udělá, protože tam pojede na rekraci.. A taky chápu tvůj vztah ke kočkám, já to mám stejný se všemi zvířaty.. A spoustu lidí to nechápe.. Ale nejsme v tom sami... ;) Jinak mám tvůj blog moc ráda ;)
    Barush z Sweet World by Barush (http://sweet-world-by-barush.blogspot.cz/)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale tak snad na venkově by měli být idi na kočky zvyklí, snad by je nikdo netrávil... Děkuju moc.

      Vymazat

Děkuji za komentář! :)