Kurz vietnamské kuchyně s Chef Kamurou

Jsem prostě člověk, kterýmu přeje štěstí. V tu chvíli, co Kamu postovala na svojí FB stránku, že se jim uvolnila dvě místa na poslední chvíli na její první kurz vietnamské kuchyně, jsem už horečně pobíhala po pokoji a odfoukávala prach ze svojí rok staré poukázky na kurz do Laboratoria, který jakoby zázrakem ještě pár dní platil. Naťukala kód do rezervačního systému a voilá! Jednou nohou na kurzu. Ale mrkejte dál- Jana, co pracuje v Laboratoriu a o všechno se jim tam tak stará mi napsala, že můžu vzít ještě jednoho člověka, protože na kurz byla na poslední chvíli 50% sleva a moje poukázka tím pádem pokryje dvě osoby. Jestli tohle není štěstí, tak už fakt nevím :D Jediný, co se úplně nepovedlo bylo, že jsem si tím pádem takhle na rychlo zapomněla vzít pořádnej foťák, takže je to celý focený na mobil. Tak snad odpustíte... :)

Ale vás už určitě zajímá, jaký ten kurz byl. Co myslíte? ;)

Na kurz jsme dorazili nějakým způsobem už o hodinu dřív, což fakt nevím, jak se nám povedlo. Kupodivu jsme nebyli první, a za chvíli už se začali trousit další, takže bylo aspoň o zábavu postaráno. Nutno říct, že když jsem se na nás podívala (Martin v košili a kožených polobotkách, já v blůze a květovaný čelence), přišlo mi, že tak nějak nezapadáme, protože příchozí byli spíš namakaný potetovaní kuchaři, kteří už byli na zeměkouli snad všude. :D Asi bych si měla s tím tetováním trochu pohnout.

Nem Chua

První chod byl rychlovka. Nem Chua, 36 hodin fermentované vepřové maso, nakrájené na tenké plátky, podávané s vietnamskou mátou, česnekem, křepelčími vajíčky a omáčkou z limetové šťávy, pepře a soli. Nestačila jsem valit oči, protože o něčem takovým jsem ještě nikdy neslyšela :D Vietnamci to prý jedí k pivu, jako my tady třeba utopence nebo tak. Musím říct, že tohle mi teda přišlo tisíckrát lepší než utopenci, a hlavně vařená křepelčí vajíčka v té limetové omáčce mě totálně nadchla!

Jako další jsme připravili polévku. Vývar z ryby a kuřete už na nás čekal, a náš úkol byl z toho vytvořit Bún riêu. Bylo v ní snad všechno, rajčata, tofu, limeta, vepřové knedlíčky, které v puse křuply, rýžové nudle, klíčky, máta, mletí krabi, a... krevetová pasta. Jestli jste někdy přišli s takovou do styku, víte, co za šílenost to je. Pokud ne, možná je to dobře. Jestli něco fakt smrdí, je to tohle. Pokud vám normálně rybí omáčka nevoní, představte si jí ještě tak pětkrát tolik koncentrovanější. A horší. Fuj :D V jídle to nakonec cítit není, a ta polívka byla fakt, fakt šíleně dobrá.

Bún riêu

Cá kho tộ

Plynule se přesouváme k dalšímu chodu, a tím je karamelizovaná ryba v kokosovém mléce, Cá kho tộ. Jestli to do tý doby bylo dobrý, tak tohle bylo skoro až neuvěřitelný. Mně osobně tohle chutnalo úplně šíleně, a vždycky když o tom kurzu s někým mluvím, mluvím o týhle rybě :D. Někdy jí sem určitě musím udělat a dát, protože tohle je pecka pecka pecka! Omáčka je sice sladká, ale zároveň v ní je silně cítit citronová tráva, a s jarní cibulkou, koriandrem a sušenou šalotkou na vrchu je to prostě ráj chutí. Nekecám!

Poslední chod byl salát z banánových květů, Nộm hoa chuối, a to už jsem totálně přežraná a skoro nepoužitelná. Banánový květ je fakt divná věc, musíte ho namáčet aby ztratil svojí trpkost, protože jinak chutná jako šlupka od banánu. Vlastně hůř, já ho ochutnala jen tak :D Na tenoučké plátky nakrájený pak smícháte s mrkví, kuřetem, perillou, a další zeleninou, a zalije se zálivkou s rybí omáčkou. Posype se opraženými arašídy a smaženou cibulkou. No prostě dobrota!

Nộm hoa chuối

A jak to shrnout? Kamu byla úžasná. Celou dobu z ní sršela energie, co do Vietnamu byla studnice informací a bylo vidět, že jí to fakt baví. Dokonce mi půjčila i svůj nůž, já myslela že padnu a nosila jsem ho pomalu posvátně na rukou, protože mít v ruce něco jako tenhle nůž, to není jen tak :D Chody byly vybrány s péčí a rozumem, bylo to skvělý. Konečně tady totiž někdo ukázal, že vietnamská kuchyně není jenom Pho a jarní závitky. Ne, že bych proti nim něco měla, ale to už tu bylo tolikrát! Kamu si dala práci s tím nám ukázat rozdíly ve vietnamské kuchyni a taky suroviny, o kterých člověk neměl vůbec páru, že by se daly sehnat i u nás. Na konec nám ještě dala ochutnat čaje, které si z Vietnamu přivezla, a končili jsme kolem desátý večer úplně přejedení, ale spokojení.

Jsem šíleně ráda, že jsem se na kurz nakonec dostala, ochutnala jsem jídla, o kterých jsem předtím neměla ani potuchy, a dokonce si je teď umím udělat i sama (zhruba :D). Kamu teď taky pořád pořádá výlety po Sapě, tak pokud se v ní ještě neorientujete, určitě se k ní přidejte! Je to ta nejpovolanější, kterou si k tomu můžete představit :)