Nezvládám, mám pocit, že se na mě toho valí tolik, že ani nevím, kam skočit dřív. Ze všech stran na mě tlačí maturita, profesoři si prostě nedají pokoj a veškerý svůj čas trávím ve škole. Třikrát týdně od osmi do šesti je docela masakr. Jsem trochu naštvaná na náš debilní školní systém, místo toho, abychom měli v maturitním ročníku míň hodin a měli hodně seminářů, natřískali nám tam ještě o tři hodiny víc než minulej rok, takže trávim jen něco málo pod 40 hodin týdně ve škole. Upřímně, už se nemůžu dočkat, až z tý školy vypadnu.
Rozhodla jsem se aspoň trošku odreagovat tím, že si připomenu náš (můj a Martinův) roadtrip po severní Evropě, který začal a i skončil právě v Berlíně. Když nepočítám Oslo, Berlín je moje nejoblíbenější město vůbec. Ráda se tam vracím, a klidně bych si tam mohla každý měsíc zajet na prodloužený víkend.
Jo a proč vlastně název Nebe pod Berlínem? Protože je to knížka, kterou byste si měli teď přečíst. Ideálně se hodí na tohle období. A proč ještě? Protože jí napsal Rudiš, jeden z nejlepších současných spisovatelů u nás. A žije v Berlíně. A ta knížka dostala Ortenovu cenu. A vůbec.
