Lososový poke

Jaké malé jídlo byste si nejraději dali po práci s kolegy k drinku? Takový pokrm jsme měli s foodblogery vymyslet v soutěži Aperitivo moment, která probíhá v rámci Foodblogu roku. Jelikož jsem letos nebyla nominovaná do žádné kategorie (a to, že jsem za rok přidala na blog jenom jeden příspěvek na tom asi bude mít svůj podíl :D), rozhodla jsem se na finálový večírek vetřít aspoň takhle. Finálový večírky jsou úplně super, vždycky je tam spoustu jídla a koktejlů, a taky ta zábavná společnost teda. No prostě by byla hrozná škoda si to nechat ujít!

Ideálním jídlem k drinku je pro mě havajský poke, čti poh-keh. Hlavní roli tady hraje syrový tuňák, a pokrm se vyznačuje tím, že všechny suroviny jsou nakrájeny na kostky, pořádně promíchané s omáčkou a podávané s rýží. Takže je to vlastně úplně něco jinýho, než mám tady na fotce na talíři. Dělám si srandu. Poke je definovám jako syrový rybí salát, do kterého můžete použít jak tuňáka, tak třeba lososa nebo chobotnici. Často se kombinuje s okurkou a avokádem, a suroviny tedy bývají nakrájeny na kostky. Já jsem se vrhla do vlastní vizuální úpravy, a pokud se vám nebude chtít se s tím takhle piplat, prostě to nakrájejte, jak vám to přijde pod ruku. Jídlo jsem doplnila Negroni, klasickým drinkem na bázi Campari. Každé srdce alkoholika zaplesá, jelikož se Negroni míchá pouze z alkoholických složek, a výsledkem je pořádně silný a výrazný drink. Nic pro ořezávátka! 

Lososový poke

pro 2 osoby

250g syrového lososa v sashimi kvalitě

1/2 salátové okurky

1 zralé avokádo

1 jarní cibulka

hrst edamame

---

1 lžíce sezamového oleje

3 lžíce sojové omáčky

1/2 lžičky Sambal olek nebo jiné pálivé pasty

šťáva z půlky limety

---

sezamová semínka na posypání

Lososa, okurku a avokádo nakrájíme buďto na menší kostky, nebo na tenké plátky. Jarní cibulku nasekáme na tenká kolečka. 

V míse si smícháme sezamový olej, sojovku, sambal a šťávu z limetky. 

Pokud děláme kostičkovou variantu, všechny ingredience smícháme pořádně v misce. Pokud jsme krájeli suroviny na plátky, naaranžujeme je na talíř podle vkusu a přelijeme zálivkou. Před podáváním necháme aspoň deset minut odležet, aby se propojily chutě. Na závěr posypeme sezamovými semínky.

NOMA: Jak našetřit padesátikoruny na nejlepší restauraci na světě

Je to přesně rok zpátky, co jsem seděla u počítače, a s otevřenou pusou četla článek v Lucky Peach od René Redzepiho "Why I'm closing Noma". V tu chvíli se mi zatmělo před očima, protože podívat se do Nomy, to bylo na mým listě největších přání hned po "jít na předání Oscarů s Leonardem DiCapriem", "otevřít si nejlepší ramen bistro v Čechách", a tak podobně. To, že se René Redzepi (šéfkuchař a spoluvlastník Nomy) rozhodl Nomu zavřít na konci roku 2016, pro mě byla fakt rána, a nedokázala jsem se smířit s tím, že se tam nikdy nepodívám. A když na začátku roku oznámil, že budou otevírat novou restauraci s novým konceptem v následujících letech, nijak mě to neobměkčilo. Hned minulý říjen jsme totiž vymysleli plán, jak se do Nomy dostat.

Od října 2015 do října 2016, jsme každou padesátikorunu, co nám přišla pod ruku, házeli do kasičky. S rukou na srdci můžu říct, že jsem utratila za ten rok padesátikorunu jenom jednou, a to bylo fakt v krajní nouzi. V posledních měsících se dokonce občas stávalo to, že jsem Martina poslala do večerky pro mléko, dala jsem mu pětistovku, protože u sebe nic neměl, a on mi přinesl nazpátek v padesátikorunách ... :) 

Dýňová polévka

Každý miluje dýňovou polévku. Jakmile se začnou na podzim v obchodech a na trzích objevovat dýně, začneme je jako šílenci kupovat, až nám už na konci listopadu lezou i ušima. Aspoň já to tak mám vždycky. Pokaždý se snažím vyzkoušet nějaký nový recept, novou polévku, udělat to prostě tentokrát jinak, ale stejně se nakonec vždycky vrátím k tomu samému. Zatím jsem nejedla lepší a věřím, že ač je tento recept úplně klasický, bude vám taky chutnat! 

Poselstvím dnešního článku tedy není přinést do světa něco extra objevného, ale dát vám recept, který budete používat pokaždé, když si vzpomenete na dýňovou polévku. Vím totiž, že já sama jsem takový recept dlouho hledala!

Levandulová limonáda

Limonády zásadně piju jenom s alkoholem. Normálně totiž nevidím smysl v tom pít něco, co má v sobě hromady cukru jen tak. Vlastně pít cokoliv bez alkoholu postrádá smysl, ale o tom možná jindy. U rodičů na zahradě mi letos vykvetla levandule, kterou jsem tam kdysi zasadila a obratem na ní zapomněla, tak jsem neodolala z ní něco vytvořit! No a protože u našich se najde ve špajzu jenom pivo a fernet, potlačila jsem svojí mixologickou povahu a vypila limonádu jen tak. Jestli jste si někdy dali levandulovou limonádu v nějaké kavárně a vůbec nechutnala po levanduli, vězte, že tohle není ten případ! Její vůně vás praští do nosu při každém doušku, a tak to má být :)

Kachní prsa, čočka beluga, ostružiny a řeřicha

Abych nebyla pozadu, taky přispěju svojí troškou do právě probíhající soutěže Aperitivo moment! Určitě jste zaznamenali letošní ročník soutěže Foodblog roku, kde jsem byla náhodou nominovaná do dvou (!!!) kategorií, což je prostě neuvěřitelný. V půlce května jsme my foodblogeři pozvaní na večírek, kde vyhlásí vítěze v jednotlivých kategoriích, ale to vůbec není to hlavní. Hlavně se všichni najíme, opijeme, a probereme možné i nemožné. Aperitivo moment je součástí Foodblogu roku, je to soutěž o nejlepší předkrm, ke kterému se hodí aperitiv na bázi Aperolu, Campari nebo Crodina. Pro mě už jsou kachní prsa nenávratně spojená s jakýmkoliv drinkem z Aperolu, a je to prostě pecka. Tak doufám, že bude chutnat i vám! 

Celerová krémová polévka s hnědým máslem a řepným chipsem

Nejlepší krémové polévky dělá Pavlínka od nás z kavárny, o tom nepochybuju. Vždycky je má skvěle dochucený, hustý a vzdušný se spoustou bublinek. Já jí často koukám pod ruku, uklízím po ní vystříknutý polívky z mixéru po stěnách a obracím hrnce v myčce, který tam dává dnem dolů. No a ona mi je za to dává k obědu, to je přece jasný. Plus přihodí pár plesnivých mrkví na provázku, naplněnou gumovou rukavici vodou a pár toaleťáků, který ale najdu až ráno ukrytý v kabelce, takže se to vlastně nepočítá. No prostě láska.

Gravad Laks (Lax) / Marinovaný losos

Gravad Laks (švédsky Lax) je tradiční skandinávský předkrm nebo fingerfood. Tento recept píšu se slzami v očích, protože jsem z téhle dobroty měla asi tak jeden plátek, jelikož zmizel rychlostí světla. Sice jsem to tady pojmenovala jako marinovaný losos, ale nenechte se zmást, gravad totiž v norštině (a vlastně i ve švédštině) znamená pohřbený. A proč vlastně? Skandinávci totiž původně namarinovaného lososa zakopávali do země, kde se nechal pořádně odležet. Bohužel (bohudík? .) už dneska známe věci jako je třeba potravinářská fólie, která nám značnou část přípravy a pár švihů lopatou ušetří. Sice nám teda nekřupe hlína mezi zubama, ale nevím jak vy, ale já se bez toho klidně obejdu!

Bezlepkový koláč s kdoulemi a slaným karamelem

Moje prateta bydlí na Újezdě, hned vedle Malé Strany. Má malý omšelý byteček v přízemí, v domě, který je šikovně schovaný od rušné hlavní ulice, po které jezdí tramvaje. Dům je starý skoro jako Praha sama, a nikdo se o něj moc nestará, má různá plesnivá zákoutí a omlácené schody. Jeho zvláštností je však zahrada. Stačí vystoupat půl patra schodů, vylézt takovým malým otvůrkem, a ocitnete se na nádherné a obrovské zahradě. Má vysoké zdi, podél kterých už se táhne Petřín. Na kraji té zahrady je malý domeček, ve kterém kdysi žila jedna malířka a měla v něm i svůj ateliér. A po celé zahradě se tyčí obrovské stromy staré stovky let. Přála bych vám jednou na té zahradě posedět a nasát tu úžasnou, prastarou atmosféru. Jedním tím stromem mezi všemi, je právě kdouloň.

Dýňové risotto se šalvějí

Přísahám, že když někde vidím napsáno rizoto, otevírá se mi kudla v kapse. Ne kvůli tomu, že by mě ten název tak iritoval, ale proto, že si pod tím vždycky představím tu českou klasiku: tedy den starou rýži, kuřecí maso obrané z vývaru, nějakou tu mraženou zeleninku jako je většinou hrášek s mrkví, aby to bylo zdravý, a kupu nastrouhaného eidamu. Achjo. Ještě pochopím, že si to teda někdo udělá doma, protože tam nic jinýho nemá a nikomu radši o tom neříká, ale dávat to na jídelní lístek v restauraci? Některý věci mi prostě nelezou do hlavy.

A teď ruku na srdce, kdo z vás už dělal někdy doma opravdové italské risotto? Nebo ho alespoň ochutnal v restauraci? Přijde mi to trochu jako jídlo z jiného vesmíru. Kupa másla a parmezánu se postarají o to, že po jedné naběračce jste zasycení jako po půlce kachny s knedlíky, ale přitom nemůžete přestat. Tak co, jdete do toho taky? 

Je vás tisíc!!! A recept na naked cake k tomu :)

Je vás tisíc! Tisíc fanoušků, podporovatelů a lidí, kterým se líbí to, co dělám. Pro mě je to neuvěřitelný! Tolik lidí si snad ani pohromadě nedokážu představit :) Chtěla bych vám všem ohromně poděkovat, že se mnou držíte i přes moje výkyvy aktivity, nálad a všeho možnýho. Upřímně, mám pocit, že bez těch výkyvů bych to ani nebyla já. Za ty roky už se natolik staly mou součástí že ani nevím, jestli se to dá nějak potlačit! S jedním jsem si jistá, a to je, že mám ty nejlepší fanoušky na světě. Fakt! Díky, že jste :)
Na oslavu jsem upekla naked cake, který se teď hřeje na výsluní, neboť zdobil stoly snad všech svateb, které se letos v létě odehrály. A já se ani nedivím!